Je téměř jisté, že každý, kdo se jakýmkoliv způsobem zajímá o létání, se  potká s letadly z období II. světové války. I mezi modeláři je to oblast, kterou maketáři dost preferují. I mě fascinují stroje z této doby a jeden jsem si vybral jako letadlo pro běžné a časté létání. Cestičkami přes kamarády modeláře jsem se dostal na majitele firmy AirCraft Modell, dnes už kamaráda, Standu Zálešáka. Hned mi padla do oka P-39 Airacobra. Plnokrevná stíhačka, ale přesto "tříkolák". Laminátový trup, křídlo a výškovka polystyrén-balza, plechové motorové lože, pevný drátěný podvozek a laminátový kryt motorového prostoru. Kvalitní a jednoduchá stavebnice. Se samotnou stavbou mi pomohli kamarádi Standa a Honza. Tedy abych to uvedl na správnou míru, se stavbou první kobry "nebožky". Skončila mou vinou zapíchnutá v poli u Zdického letiště dne 19.7.2003. Byl jsem s Airacobrou tak spokojen, že do šesti týdnů po crashi jsem znova postavil novou. Tentokrát jsem ale P-39 vybavil zatahovacím mechanickým podvozkem a úplně novým závěsem pro odhazování bomb nebo přídavné nádrže.

Stejně jako u první kobry jsem zvolil marking U.S Air Force ale v barvách kamufláže, kterou USA dodávaly do Velké Británie a některé stroje v Tichomoří v těchto exportních barvách létaly. Měl jsem sice k dispozici monografii, ale k nelibosti ortodoxních kitařů jsem kamufláž upravil a rozšířil o dámu na bombě a jméno pilota George "Saint" Adams (neboli Jirka Adámek ze Svaté). 

Následující popis povrchové úpravy budu vyprávět v neurčité osobě, podílelo se na ní dost mých kamarádů, tak aby jim nebylo líto, že jsem si jejich um přivlastnil. Efektní povrch je nejprve klasicky tmelen a broušen, pak nastříkán plničem a broušen. Pak se nastříkaly základní barvy kamufláže - sv. modrá, zelená a hnědá jednosložkovým akrylátem z autolakovny. Je výhodný tím, že má malou hmotnost, rychle schne a  lze použít jakékoliv minimální množství a zbytek Vám nevytvrdne jako barva s tužidlem. Na podklad se namalovaly lihovým mikrofixem paneláže, kryty a montážní otvory. Pomocí stříbrné gelové tužky se vyznačilo odření plechů a exponovaných míst. Nalepily se samolepky a popisy na trup a křídlo. Tímto způsobem povrchové úpravy bylo však letadlo příliš výrazné a nepravdivé. Proto se po těchto operacích pomocí airbrushové pistolky a zakrývacích šablonek nastříkalo opotřebení a olétání, raději více než méně. Na závěr se v lakovně celé letadlo nastříkalo 70% matným dvousložkovým autolakem. Povrch se tím sjednotil a při pohledu z jistého odstupu byl dokonalý pro účel, pro který jsem Airacobru stavěl. I při rychlém průletu (a že kobra je zatraceně rychlá) jsou detaily dobře vidět.

U druhé kobřičky jsem se rozhodl model opatřit zatahovacím podvozkem. Nejsem příznivec pneumatických podvozků, tedy "vzduchař", a protože mi zbyly dvě podvozková serva a mechanický příďový podvozek Robart, rozhodl jsem se pro mechanické podvozky. Malé teleskopické nohy  a dva hlavní mechanizmy zavírání podvozků jsou od firmy EUROKIT.  Ke kvalitě italských výrobků raději jen "no comment"! Po některých úpravách hlavní nohy jakžtakž fungují. Příďový podvozek byl u kobry oříšek. Mechanizmus kola v proporcích letadla vyšel až před motor, na bukových špalíčkách je vynešen před lože, servo je vzadu v trupu a kupodivu funguje bez závad i s atypickými dlouhými a prohnutými kryty, které se zavírají za kolem jednoduše pomocí lanka. Všechny trable ale stojí za to. Stíhačka bez vystrčených koleček létá lépe a rychleji, také lépe vypadá.

Pro efekt jsem Airacobru opatřil středovým závěsem a můžu odhazovat buď bombu z plastu, nebo přídavnou nádrž. Ta je také z produkce firmy AirCraft model, jedná se  o dvě půlky vakuované z plastu. Ještě před slepením jsem půlky vypěnil PU pěnou, ořízl a slepil. Ze shora nádrže za závěsem je prostor pro malý padák opatřený pružinou s pístkem, který po odhození nádrže padák vymrští ven. Prostor má ještě víčko, které nedovolí vytažení padáku už za letu a odblokuje se až po uvolnění hlavního závěsu. Nádrž vyplněná pěnou a zbržděná v pádu padákem nedojde úhony ani při dopadu na beton. Je to efektní akce, ale jen pro diváky. Po odhození musím sledovat letadlo, ale jednou se mi povedlo po odhozu ve velké výšce prudkým "piqué" přistát dřív než padák a tak jsem nádrž viděl dopadnout.

Na závěr chci poděkovat všem, kdo mi s Airacobrami pomáhali. Je to skvělé letadlo a je opravdu radost si s ní zkusit zažít zlomek atmosféry bojových letů v Tichomoří.