CESSNA O2A SKYMASTER

BAT 21

Na začátku byl kdysi hodně dávno film BAT*21 s Gene Hackmannem a Danny Gloverem jako pilotem  Cessny Skymasteru s volacím kódem Birddog resp. Fido. Už tenkrát se mi líbila silueta letadla s "push-pull " motory a zejména obratnost a styl létání ve Vietnamské džungli. A tyto dojmy zřejmě rozhodly na mé jedné zahraniční cestě v modelářské prodejně o koupi stavebnice SKYMASTERA od italského výrobce. Stavebnice byla v meřítku 1:5,5, rozpětí přes 2 metry, na první dojem ideál pro zaměstnaného modeláře, který je bohužel od rána do večera v práci a na pořádnou stavbu s lupénkovou pilkou a broušení balsy nemá čas.Jenže! Původní záměr o rychlé stavbě jednoduchého dvoumotorového modelu vzal za své.

HISTORIE LETADLA

V krabici k tomuto typu letounu nebylo nic než dvě vcelku nevzhledné kamufláže a tak jsem se začal pídit po informacích. Jak je dnes obvylé, začal jsem na Inernetu. Z několika desítek adres byla použitelná jen jedna anglická klubová stránka majitelů SKYMASTERů s mnoha fotkami většinou civilních strojů.

Tady jsem se dozvěděl , že první cessna 336 vzlétla již v roce 1961, původně byla osazena motory Continental o výkonu 157 kW a měly pevný podvozek. Po cca 200 kusech letoun inovovali o zatahovací podvozek, silnější motory jako typ 337 a 337 TURBO SUPER SKYMASTER. V době války ve Vietnamu americká armáda tyto stroje používala pod kódovým označením O-2A a O-2B (o = observer - průzkumné, vyhledávací)jako ideální pro návodčí střelby v nepřehledné krajině.Pro tyto potřeby sériové cessny osadili čtyřmi závěsy s raketnicemi, které obsahovali rakety s kouřovými nebo světlicovými hlavicemi, event. kulometnými kontejnery.  O přesných počtech a osudech jednotlivých letounů jsou tam jen útržky informací, nicméně dost, aby výběr typu a kamufláže nebyl jednoduchý. Čím víc jsem o cessně věděl, tím víc mi bylo jasné, že stavebnici musím hodně upravit. Ve finále jsem použil jen základní přepážky vypálené z lehké topolové překližky laserem, přední a zadní kryt motorů z plastu a zasklení kabiny.

Původní jsem též ponechal polystyrénové konce křídel s plastovými koncovými oblouky, mimochodem, v krabici byly sice dvě polystyrénové křídla, ale obě levá. Díky ochotě výrobce a e-mailu jsem v krátké době měl křídlo i pravé a mohl jsem se pustit do stavby.

HRUBÁ STAVBA

Trup je, jak jsem již zmínil, zámková konstrukce z topolové překližky o tl. 3 a 4 mm. Těšil jsem se, že přepážky a páteře prostě jen tak složím jako známé skládačky dinosaurů, zakapu lepidlem a bude hotovo. Tak jednoduché to nebylo. Vůle na jednotlivých dílech se sčítaly a složený trup se vlnil jak had a ustavit ho do kolmic bez plánu byl nelehký úkol. Pomohly vyrobené podložky, vzpěry a přípravky. Díky vůlím bylo možné motorové přepážky nastavit plus minus dva stupně potlačení a vyosení, ponechal jsem je však v nule, spíš citem. Rotující proudy vzduchu od vrtulí jdou proti sobě a zadní motor je osou výš než přední a proto jsem předpokládal, že účinky motoru se navzájem ruší a nula bude dobrá. Při zalétávání se pak tato úvaha ukázala jako správná.

Bočnice  a střecha trupu jsou z 1,5 mm překližky a všechny obliny, a že jich má cessna dost, jsou zhotoveny klasickým  plaňkováním z 3 mm balsy. Z balsy je i vstup a celý kanál přívodu chladicího vzduchu zadního motoru na střeše. Do hrubé stavby je i poměrně masivně upevněn podvozek z duralového plechu o tl. 5 mm.

Centroplán s gondolami směrovek přímo navazuje na trupovou konstrukci. Tady jsem udělal první velkou změnu. U předchozích modelů jsem zvyklý na používání vztlakových klapek při létání a tak jsem se rozhodl je vyrobit i u cessny. Tato zpočátku jednoduchá změna obnášela změnu konstrukce pomocného nosníku, uložení serv a výrobu čtyřdílných klapek. Závěsy klapek jsou speciální plastové s vyosením dolů. Konstrukce gondol je také překližková s balzovým potahem, proti úmyslu výrobce zesílená o podélníky. Výškovka je balsová a s gondolami je slepená napevno a tvoří nedemontovatelný celek. Při délce 1,8 m je trup dost neskladný i ve velkém kombíku, pro sedan je asi přeprava nemožná.

Křídla mají zalepené dvě duralové stojiny a nastrkují se  centroplánem až do středu trupu, kde jsou přišroubovány na přepážku. Navíc balsová konstrukční křidélka, klapky a podle předlohy závěsy raketnic z kousků plastu a balsy. Centroplán jsem pro pevnost a jistotu potáhl leteckou překližkou 0,8 mm. Zároveň jsem před potahem neopomněl nainstalovat všechny průchodky na kabely, bovdeny a táhla.

POVRCHOVÁ ÚPRAVA.

Po dokončení všech potahů následovalo broušení, které vzhledem ke členitosti modelu nebylo nic jednoduchého. Mým cílem bylo sjednotit všechny povrchy tak, aby byly hladké jako plech na skutečném letadle. V této fázi mi pomohl kolega modelář Honza, který měl s povrchy větší zkušenosti.

Když jsem ho viděl, jak na mou hladkou, pracně vybroušenou "cessničku" nanáší závěje dělaného tmelu z dětského pudru, šly na mne mrákoty. Kdybych věděl, že to složité broušení mě čeká ještě několikrát, asi bych model strčil do regálu a šel třeba na ryby. Ale vážně, po prvním tmelu se model potáhl papírem, lak, tmel, stříkací tmel dvakrát a povrch byl podle mých představ hladký.

Nastal čas pro experimenty se samolepicí fólií, jejíž zpracováním se živím. Vinylová fólie je velmi tvárný a trvanlivý materiál, pokud ho použijete správně.Nejprve jsem fólii zkusil aplikovat pro znázornění plátování plechů na náběžné hraně křídla, rovnou na prolakovanou balsu. Výsledek byl skvělý a tak jsem pouze samolepicí fólií potáhl a naplátoval kormidla směrovek včetně úplně zaoblených vršků, výškovku, křidélka i klapky. Z několika vrstev fólie jsou i montážní kryty, uzávěry palivových nádrží, rámy oken a dveří a všechny drobné víčka a detaily. Naznačení plátování plechů je z proužků fólie o šířce 0,4mm ! Vrcholem ale bylo naznačení nýtování.

Před pár lety jsem na přání kamaráda vrtulníkového maketáře Vlasty Buriana zkoušel, jak na plotteru vyrobit kolečka o průměru cca 1mm tak, aby se daly přenést na model. Po mnoha pokusech a omylech jsem vcelku uspokojivě vypracoval technologii a nastavení řezu a dnes umím vyrobit i nýty o průměru 0,8 mm. Začal jsem s jedním archem s 2.500 nýtů, postupně dodělával dle potřeby další a skončil jsem na konečném počtu 26.500 ks. Ani to na modelu na takový počet nevypadá, ale počítač se obyčejně neplete. Ještě chci poznamenat, že všechny doplňky z fólie se aplikují na povrch z broušeného plniče, který je odmaštěn a připraven pro stříkání laku. Samolepky jsem lepil v bílých bavlněných rukavicích do tanečních, protože na nýtování se již nesmí sáhnout žádným hadrem či utěrkou. Pak jsem Cessnu odvezl ke kamarádovi Jardovi do autolakovny a ten ji opatřil prvotřídním akrylátovým lakem v světle šedém polomatném odstínu. Sám jsem dostříkal černé doplňky a model olepil samolepkami vlastní výroby. Povrch s plasticky vystupujícímy kryty a nýty už teď vypadal slušně, jen byl jaksi "sterilně" čistý. Musel jsem ho ušpinit. Klasickými způsoby bych  pak musel celý model nastříkat čirým lakem a to se mi moc nechtělo. Poměrně dlouhým experimentováním na kouscích plastu jsem se rozhodl použít kitařské syntetické barvy. V ploše jsem je nanesl na plochu, nechal mírně zavadnout, a pak za pomocí netkné textilie a různých rozpouštědel opatrně vymývat, aby v hranách a okolo nýtů zůstala "špína". Jak se to povedlo, máte možnost posoudit sami.

MOTORY A ELEKTRONIKA.

Výrobce pro pohon modelu uvažuje s dvěma možnostmi. Buď dvěma 7,5 ccm motory v tažně-tlačném uspořádání, nebo jen přední 10 ccm a tadní atrapa. Já jsem zvolil dva motory 8,5 IRVINE. Měl jsem je už před začátkem stavby a tak jsem v modelu vytvořil  kanály pro výfuky, upravil jsem kryty motorů aby nic zbytečného nerušilo siluetu a zůstalo skryto. O to horší pro mne bylo zjištění při prvním pojíždění, že zabudované motory jsou pro model slabé a výpadek jednoho by znamenal jistou katastrofu. Jako náhradní jsem vybral dvě patnáctky SUPER TIGRE. Ty byly přirozeně větší a tak jsem do hotových krytů musel zaříznout pilky a brusky a slevit ze svých  nároků. Model již tedy není siluetou čistý, ale motory a zejména zadní se alespoň lépe chladí. Motory SUPER TIGRE jsou spolehlivé a výkonné a se zabudovaným  mikroprocesorovým přižhavováním SOLID na tři NiCD 2000 mají klidný chod a volnoběh.

Model je osazen přijímačem JR Graupner SMC 19 DS a jedenácti servy, jen v křídlech a centroplánu je jich osm! Dvě serva Graupner 577 na křidélka, čtyři 5077 na klapky, 577 na směrovku a 577 na výškovku. Další jsou na přední kolo, plynové servo a ovládání střelby raket. To přes rohatku vlastní výroby otáčí upraveným dvanáctipólovým přepínačem a spíná obvod do elektrických palníků ve čtyřech raketnicích. Napájení střelby je z packu přižhavování. Raketky jsou upravené ze zábavné pyrotechniky a podle zapojení může na jeden povel vystřelit jedna až čtyři najednou. Jedna střela ale vyjde na cca 25,- Kč a taka tak "kanonáda" při jednom letu může být i za 600,- Kč !!

     ZALÉTÁNÍ A DOKONČENÍ MODELU.

Po dlouhých peripetiích s motory a úpravou modelu došlo k zalétání modelu až na podzim loňského roku. Rozhodl jsem se cessnu zalétat na našem klubovém letišti ve Zdicích. Kdo tu již někdy byl, ví proč se mu říká "letadlová loď" a že na zalétání nového modelu není příliš vhodné. Přesto jsem riskoval a po zaběhnutí motorů a pojíždění přišel konečně start. Plný plyn, značné zrychlení a Skymaster byl ve vzduchu. Silné motory a plošné zatížení přes 130 g/dm2 dává tušit, že to nebylo žádné oddychové polétání. Několik okruhů a ne zrovna předpisové přistání díky malé výchylce na výškovce. Ale dle leteckého desatera je každé přistání, po kterém je letadlo znovu schopno odstartovat, prý vynikající. Po úpravě výchylek a kontrole jsem znovu odstartoval, a tentokrát jsem si let i přistání na klapkách vychutnal. Cessna je v letu stabilní, když chci je i poměrně rychlá a na klapkách letí skoro krokem. Co je ale opravdu "bomba", je zvuk dvou motorů v tandemu, které navzájem rezonují a lahodí uchu každého leteckého nadšence. První lety jsem si nechal natočit videokamerou a po jistý čas to byl můj nejoblíbenější televizní program.

Přes zimu jsem dotvořil interiér letadla s kokpitem, palubní deskou, sedačkami a samozřejmě s  černým pilotem Fidem a návodčím střelby s dalekohledem.

Dále jsem dokompletoval "výzbroj" a vyzkoušel střelbyschopnost raket. Raketnici jsem připevnil na dřevěnou lať,  kamarád ji za jízdy vystrčil z okénka  auta a zkoušeli jsme, do jaké rychlosti je střelba možná. Začali jsme na 50 km/h a zvyšovali až na 110 km/h. I při nejvyšší rychlosti raketka vylétla z raketnice a prskla kus před autem, tedy O.K..

Na jaře letošního roku jsem cessnu nazbrojil a vyzkoušel let s plně podvěšenými křídly. Do vzduchu šla o poznání méně ochotně, ale při letu jsem již nepozoroval změny od záletu. Nasadil jsem na průlet v bezpečné výšce, půl plynu a pal! Raketky vzorně opustily letadlo, ale "explodovaly" kousek před letadlem. Při dalších průletech jsem snižoval rychlost a celkový dojem byl lepší. Nesmím být příliš náročný, je to pouze imitace a při správné rychlosti naprosto vyhovující.

ZÁVĚREM

Ne vždy se dobrý úmysl nezkomplikovat si modelářský život stavebnicí s laser-cut díly vyvede, ale pokud je výsledkem líbivý model atypického letadla, překoná časově zaneprázdněný modelář nejednu patálii a začne určitě s nějakým dalším modelem, třeba dvoumotorovým obřím dopravákem ?

TECHNICKÉ PARAMETRY

Rozpětí:                  2230 mm

Délka:                     1800 mm

Hmotnost:             9250 g

Plošné zatížení:    137 g/dm2

Profil :                    NACA 2415

Motory:                 2x 15 ccm SUPERTIGRE

Vrtule:                   př. 13/6 dřevěná

                               zad. tlačná 13/7 dřevěná